Při přípravě Breathworku DO NEZNÁMA i já vstupuji do nového a nepoznaného prostoru. Píšu stejnojmennou báseň.
Už ani nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem nenapsala ani sloku. A teď se snažím o rýmování. Říkala jsem si, mnohdy se stěží dokážu vymáčknout a to mám k dispozici tisíce slov. Jak to asi udělám ve verších? Co když to bude úplný blábobol, ale určitou část mě láká představa, co z toho může vzniknout.
Navíc už od mala obdivuji básníky, jež několika trefně zvolenými slůvky vystihnou myšlenku, pocit a zároveň je píší květnatým jazykem, nádherně se čtou, a je v tom autorova duše.
Sbírám odvahu, co můžu ztratit? Čas? Nebude to perfektní? Nebude se líbit? Bude to nesmysl? Možná ano a třeba taky ne. Začínám pokládat slova na papír. Dýchám a nechávám se vést. Uvidím, kam se skládání do čtvrtečního Breathworku vyvine. Tady jsou první dva verše básně:
Do neznáma
Do neznám volám,
trochu se bojím,
…