Když jsem byla malá, chtěla jsem mít nástěnku, kde bych si mohla vystavovat obrázky, výtvory, návrhy šatu a všechno, co mě zajímalo. Až jsem povyrostla, přání jsem upgradovala na magnetickou tabuli. Neboť se na ni kromě jiného, bude dát rovnou psát a malovat a tím pádem už nebudu muset kreslit pod dveřích. Jako dospělá jsem si svůj sen splnila a do nového domu si ji pořídila. Nebyla jsem žádný troškař. Při výběru jsem neomylně sáhla po velikosti 180×100 cm a nechala ji umístit doprostřed domu.
Máme ji necelé 2 roky a takhle vypadá dnes. Ani ten certifikát breathwork facilitátora nebyl kam dát. Musela jsem toho dost přesunout a natěsnat, aby se vůbec vešel. O věčném boji s nedostatkem magnetů zde raději pomlčím. Ale zadařilo se. Dmula jsem se hrdostí po každém průchodu okolo, nebo kdykoliv mi na vysvědčení padl zrak. Minulý týden si mého úspěchu a osvědčení povšiml i můj syn. Zastavil se, usmál se na mě a zeptal se: „Maminko, to je to místo, kam pojedeme letos na hory?
Věřili byste tomu?
Já, vlastně ano.
Naše tabulonástěnka je středobodem naší domácnosti a žije si svým životem. Zachycuje náš bohatý rodinný život, vzpomínky, touhy, výtvory a malé i velké úspěchy každého jejího člena a celkovou atmosféru domácnosti. Spoluvytváříme, obměňujeme ji a staráme se o ni společně jako rodina a to je víc, než jsem si, kdy uměla představit.
PS: A co se týče mého certifikátu, asi takhle pěkné vysvědčení můj malý školáček prostě nečekal.